Naše hodnoty

Znalosti jsou majetek

Veškeré znalosti a zkušenosti firmy jsou jejím nehmotným majetkem, zdrojem a kapitálem a jako k takovému se k nim musí přistupovat a řídit je. A to i přes to, že jsou nejhůře měřitelné, těžko uchopitelné a argumentovatelné, nejhůře chránitelné, nejrizikovější, nejnestabilnější a v neposlední řadě i podceňované.

Otevřenost je výhodnější

Utajování brzdí tvorbu nových znalostí a přitom zvyšovat náskok je v oblasti znalostí dlouhodobě výhodnější strategií než přehnaná ochrana těch stávajících. Navíc utajování je drahé. Je třeba koncentrovat zdroje na utajení jen toho opravdu nejdůležitějšího nebo předepsaného zákonem. Nutností je jednoznačná klasifikace (princip „buď a nebo“ a nic mezi tím) .

Překryv znalostí je klíčový

Má-li být zaměstnanec schopen své znalosti předávat dál, má-li být schopen o nich komunikovat a být tedy kontrolovatelný a nemá-li být jeho ztráta pro firmu smrtící, pak pro každou část jeho znalostí musí existovat někdo další, kdo sice není na jeho úrovni, ale je schopen s ním komunikovat a případně se od něj učit. Stejně tak je schopen ho v případě jeho ztráty, sice s poklesem kvality, ale nahradit. Vzhledem k motivaci výměny znalostí je nejlépe mít více lidí, kteří jsou lepší v jiné oblasti, kterou ale náš zaměstnanec také potřebuje. Ideální je společenství zaměstnanců s překryvy znalostí a zároveň se znalostmi, které vždy část z nich dále zajímá a podněcuje tedy ke sdílení informací a znalostí. Tvrdě řečeno, zaměstnávat zaměstnance, který dělá něco, čemu ostatní nerozumí a není ho tedy možné ani řídit, ani kontrolovat a dokonce ani předpovědět, co nastane při jeho ztrátě, je pro firmu větším rizikem než přínosem.

Fakta nelze měnit, ale je třeba jim rozumět

To, že jsou věci, které nelze změnit, ještě neznamená, že je není možné pochopit a mít tak možnost analyzovat jejich důsledky. A to, že něco nejsme schopni pochopit, ještě neznamená, že to nemůžeme pojmenovat a při rozhodování to vzít v úvahu. Poznání toho, co neznáme, je jedna z nejcennějších znalostí. Kromě jiného pro rozhodování, jestli do získání dané znalosti investovat nebo ne.

Těžištěm znalostí je pochopení souvislostí

Informace jsou důležité, ještě důležitější je ale pochopení souvislostí a s tím související schopnost vidět „věc“ z více pohledů. Získání informací je, obzvláště při použití kvalitních informačních systémů, relativně levné a rychlé a je tak často výhodnější je nakoupit až když je potřeba. Schopnost vidět souvislosti se vždy buduje dlouho a často není možné ji získat ani za extrémní náklady. Prostě a jednoduše, informace jsou bezcenné, pokud jim nerozumíme.

Systémové řešení musí mít vždy prioritu

Nesystémové řešení je i při sebevětším okamžitém přínosu z dlouhodobého hlediska horší než systémové. Vytváření systému (technický, management i kultura), který je schopen identifikovat a korigovat chyby, je to nejcennější co firma má.

Znát pouze to co potřebuji, znamená znát to lépe

Všechny zdroje jsou omezené. O lidském mozku to platí dvojnásob. Pokud tedy investujeme jeho kapacitu a čas do něčeho, co nepoužijeme, budou nám chybět tam, kde je potřebujeme. V konečném důsledku tedy dosažení horších výsledků. Musíme ale zároveň vždy vědět, kde v případě nutnosti potřebnou znalost nalezneme, jak rychle a za jakých nákladů.