Co by se stalo, kdyby za doby Leonarda da Vinci měli k dispozici a aplikovali knowledge management?
Leonardo da Vinci byl renesanční umělec a klasický génius své doby. Jeho umělecká díla vydržela do dnešních dní a měl i mnoho žáků.
Na druhou stranu, jeho objevy technického a medicínského charakteru v jeho době zapadly a nebyl nikdo, kdo by na ně navázal, a uvedly se dále do života. Proč tomu tak bylo? Proč musely následující generace znovuobjevovat již objevené?
Na příkladu Leonarda da Vinci se dají odvodit minimálně dva typické případy chybějícího nebo nefungujícího knowledge managementu.
Znalostní gap
Jednou z možností, proč Leonardo nepředal své znalosti a vynálezy svým nástupcům, může být skutečnost, že mezi ním a celým jeho okolím byl tak velký rozdíl úrovně znalostí, že i kdyby se byl snažil sebevíc, nemohl mu nikdo rozumět. Jeho odkaz tak nejen nedokázal nikdo rozvíjet, ale ani udržet.
Je to stejné, jako kdyby se profesor matematické analýzy pokoušel vysvětlit své rovnice žákům prvního stupně. Mohli by sice krásně opisovat z tabule, ale aplikovat by to nikdo z nich nikdy nemohl. Chyběl by jim základní soubor znalostí nabytých postupem času a během celého studia...
Pokud by ale opravdu chtěl a jeho mecenáši si opravdu uvědomovali budoucí dopady a případný zisk z uskutečnění jeho objevů, zajisté by se podařilo v Evropě najít několik chytrých a schopných žáků a učedníků, kteří by mohli v jeho díle pokračovat a znalosti dále předávat. To nás přivádí k druhému problému...
Záměrné utajování
Tímto problémem může být záměrné utajování souvislostí a postupů. To mohlo být ze dvou důvodů - jednak aby se znalost nedostala k nepříteli, jednak pro vlastní prospěch, výjimečnost a ego. Ostatně v podstatě všechny z jeho obecně zmiňovaných žáků učil pouze uměleckým dovednostem a ne technickým výtvorům.
Je to tedy otázka sobeckosti a výjimečnosti nebo jen neměl možnost své dílo předat dál?
Kdo ví. Kdyby tehdy existoval a byl používán princip knowledge management, nelétali by v letadlech již naši předci před třemi sty lety?