Knowledge management a kouření

Po delší odmlce bych rád přišel s dalším, trochu kontroverzním názorem. A to, jak je to z pohledu Knowledge managementu s kouřením na pracovišti....

V minulosti, kdy bylo kouření povoleno vždy a všude, nemělo kouření krom dopadu na lidské zdraví, pro Knowledge management téměř žádný význam. Ano, pokud náš klíčový pracovník a nositel znalostí, kontaktů, vizí a strategií byl velmi silným kuřákem, znamenalo to značné riziko z pohledu ztráty tohoto „zdroje znalostí“, ale jako fenomén pro přenos a sdílení informací, bylo kouření s nulovým dopadem.

S postupným zakazováním kouření na pracovišti se ale naopak stalo významným, kupodivu zcela opomíjeným faktorem. Vznik kuřáckých místností, koutků kolem budov, míst pro vyděděnce... Na těchto místech se několikrát denně sejde skupina lidí se stejnou neřestí, Kainovým znamením, a diskutuje o tom, co je nového, co kdo ve kterém oddělení dělá, jak postupují projekty a podobně. V porovnání s diskuzemi u kávy a svačiny, jedná se opravdu v mnohem a mnohem větší míře o hovory o práci a pracovišti a hlavně napříč firmou. Mnohdy se projednávají i detaily, které by mezi jinými, tedy nevyděděnci kuřáky, pro jistotu neříkali. Kuřácký koutek smazává rozdíly mezi postavením člověka ve firmě. Je to místo, kde se mnohdy zcela otevřeně baví „uklízeč“ s členem vedení a nebojí se.

V současnosti se dostáváme do „posledního“ stadia boje s kouřením a postupně mizí i tato oddělená ukrytá místa, kde si pracovník mohl rychle dát svoji nikotinovou injekci. Tím zanikají tato unikátní místa pro přenos a sdílení informací a znalostí. Jen nám přibývají pracovníci, co se nervózně klepou a škrábou se na místech, kde se jim odlepila nikotinová náplast.

Pokud si porovnáme čas promarněný na kávičkách a klábosení o mě a podobně, s několika desetiminutovkami na cigaretě a rychlých debatách při nich, jsem přesvědčen, že se bavíme o velice rozdílných číslech a diametrálně rozdílných dopadech na sdílení informací na pracovišti....

a teď mne kamenujte....